S Aucklandem jsme se rozloučili v pátek večer, večeří s Luckou a Dominikem v restauraci Portside. Krásný výhled na město, spolu s dobrým jídlem a pitím udělalo příhodnou tečku za naším pracovním čtyřměsícem. V sobotu jsme v devět ráno vystěhovali z hostelu, vyzvedl nás Dominik a po cestě k sídlu Spaceship jsme si dali výbornou snídani a kafíčko. Začátek cestování to byl vskutku vydařený. Dominik s námi ještě posečkal při předávání auta, ukázal nám jak naši loď řídit a nakonec jako náš předvoj s námi ujel první kilometry k nákupnímu centru, kde jsme se už rozloučili. Aklimatizace na levý jízdní pruh přes veškerou nervozitu proběhla poměrně hladce. Nakoupili jsme potraviny, zapnuli naši novou GPSku a vydali se směrem poloostrov Coromandel. Po cestě jsme různě zastavovali a kochali se přírodou, cesta totiž lemovala pobřeží. Naši první noc jsme strávili v kempu, asi 15 km od Cathedral Cove. Kemp příjemný, s teplou vodou – začátek byl tedy poněkud v luxusu. První noc v našem korábu však nebyla úplně vydařená. Jednak nám byla pěkná kosa – ona jedna peřina nestačí, a ještě k tomu nezvyklý prostor..věřili jsme ale v lepší zítřky.
Brzo se tu stmívá (již kolem šesté hodiny je tma jako v pytli), a tak do postele chodíme již kolem osmé. Ráno kolem sedmé obyčejně vstáváme – a klepeme opět kosu.. J
Druhý den jsme se tedy vydali k již zmíněným Cathedral Cove. Po cca 1,5 hodinách chůze lesem se člověk dostane až k moři, kde jej přivítá velký pískovcový tunelový oblouk. Přes krásné počasí a modře vyhlížející vodu jsme v sobě nenašli dostatek odvahy smočit se jako ostatní odvážlivci. Z Cathedral Cove jsme se vydali do Hot Water Beach, které jsou známé horkými prameny přímo na pláži. Od této vyhlášené atrakce jsme popravdě čekali mnohem více – ve skutečnosti se na cca 30 metrech čtverečných mačká několik dobrodruhů s lopatou, odhazováním písku se vzniklá propust samovolně plnila horkou vodou (cca 40 stupňů Celsia). Zároveň však bojovali s mořskými vlnami, které často bazének srovnaly s pláží.
Místo přespání jsme tentokrát zvolili originálnější. Našli jsme si kemp v oblasti Broken Hills, který patřil do kategorie Standard. Přijeli jsme do něj už za tmy, asi po šesti kilometrech po prašné cestě v oblasti nikoho. Hučení lesů a velká vzdálenost od civilizace nám zpočátku naháněly strach. Už se nám ale nechtělo dále cestovat, a tak jsme si našli vhodné místo, dali si svátečního českého ruma s kolou na odvahu a šli jsme spát. Nutno podotknout, že jsme v kempu byli sami. Ráno jsme se probudili živí a zdraví a otevřely se nad námi krásné skály. Přivítali jsme sluníčko a po snídani se vydali dále.
Den třetí začal procházkou po historické Karangahake Gorge, oblastí ve které se v minulosti těžilo zlato. Tímto jsme opustili poloostrov Coromandel a jeli směrem oblast Rotorua, která je známá a turisticky oblíbená díky nejrozsáhlejší termální činnosti. Život tu doslova běží mezi horkými prameny, explozivními gejzíry, bublajícími bahenními bazény a mraky páry smrdící jako shnilá vajíčka. Sem jsme dorazili už pozdě odpoledne. Protože jsme nenašli žádný DOC kemp, ubytovali jsme se v náhodně vybraném kempu, blízko jezera. V tomto kempu jsme si po teplé večeři vychutnali soukromou koupel v termálním bazénu. To bylo velmi příjemné zakončení dne. J
Následující den jsme vyrazili do blízkého turisticky atraktivního parku Te Puia, ve kterém je vedle ukázkové maorské vesnice hlavním lákadlem kolem 500 horkých i studených pramenů, nejznámější z nich – Pohutu, vystřikuje vodu až výše 15 metrů. Představení Maorů tu probíhá několikrát denně a nás to působilo spíše jako cirkus a tak jsme jej pro jistotu nenavštívili. Následovala dvouhodinová procházka v Whakarewarewa Forest, který je domovem pro více než 170 druhů stromů a toto bylo velmi příjemným únikem od zájezdů asijských turistů od Te Puia parku. Den se už chýlil ke konci a my se vydali směrem jeskyně Waitomo Caves. Asi v půli cesti, cca 70 km před jeskyněmi jsme si vyhlídli další příjemný DOC kemp, ve kterém jsme byli opět sami. Ještě před ulehnutí jsme v lese nasbírali trochu dřeva a v provizorním leč předem připraveném ohništi si udělili tábořáček. Zvuky přírody již byli o mnoho více srozumitelné, a také jsme se již cítili mnohem lépe.
Šestý den začal velmi klasicky - zima, rychlá snídaně, sbalení se a hurá za novým dobrodružstvím. Na desátou hodinu jsme měli zamluvenou Waitomo Adventure – Haggas Honking Holes. Čtyřhodinová výprava do Waitomo jeskyň, ve které se několikrát slaňovalo ze skal v proudu tryskající vody, prolézalo úzkými štěrbinami i chodilo doslova chrámovými prostory byla fyzicky velmi náročná, zato však neopakovatelná a jednoduše krásná. S vesnicí Waitomo jsme se rozloučili obědo-večečí v místní restauraci a vyjeli směr Národní park Tongariro. Už dopředu jsme měli vyhlídnutý DOC kemp, který byl cca 15 km od výchozího stanoviště na horské treky a tak nám po předchozích zkušenostech nevadilo dorazit na místo za tmy. Tak se také stalo, a my si spolu s dalšími spolukempery našli krásné místo na spaní.
Částečná nepřipravenost se nám však vymstila. Na cílové místo treku – Ketetahi Car Park jsme dorazili kolem čtvrté hodiny aniž bychom měli dopředu zajištěnou dopravu zpět do výchozího bodu. Během cesty nám však francouzský pár řekl, že taková služba existuje a my proto odhodili obavy. Jejich tvrzení se však nepotvrdilo, respektive jediný autobus nám ujel asi o 5 minut (namísto 16.30 odjížděl v 16.00). Štěstí v neštěstí jsme však nakonec měli. Za poplatek 10 NZD na osobu jsme se nechali jiným autobusem převést na odbočku k výchozímu bodu, od které však následovala další „procházka“ 7 km – do mírného kopce. Asi ve třetině cesty proti nám JELI již z místa začátku treku dříve zmínění Francouzi – zamávali nám a ještě se drze usmívali. My, už pěkně vyčerpaní jsme nenacházeli slušných slov a tak jsme ze sebe upustili trochu té únavy v podobě vodopádu nepublikovatelných slov. Asi po hodině a deseti minutách, a dohromady cca 26 kilometrech v nohách jsme na svých netrénovaných tělech pozorovali hranici fyzické zdatnosti. V tuto chvíli se hodí poděkovat za oplatky Mila, které jsme nesli v batůžku – slupli jsme je jedním kousnutím. Již ze setrvačnosti jsme odjeli do nedalekého kempu, dali si horkou sprchu ve vymrzlé koupelně, večeři s horkým čajem a šup spát.
