Jak nám novinky dovolily otevřít tuzemáčka..

V posledních dvou týdnech jsme si přiznali, že už jsme možná našli ty koleje, ve kterých chceme jet až do cíle, totiž do doby, než začneme cestovat. A to nepřišlo jen tak - předcházely tomu u obou další pracovní změny..

Já už jsem si myslela, že v kombinaci japonské restaurace a víkendového café takto do cíle dojedu, ale to by mě majitel kavárny nesměl takhle převézt. Stručný a jednoduchý příběh.. Na začátku mi vyšel krásně vstříc a přizpůsobil se mému režimu u Japonců tak, že jsme se domluvili jen na pátek a víkend. Krásné, sedm dní v týdnu na pět hodin, všichni jsme byli spokojení. Po pár víkendech mi ale řekl, abych byla v sobotu jen na telefonu, že tam moc lidí nechodí, ale co kdyby náhodou, že by mi kdyžtak zavolal, abych přišla. Sedět doma a čekat jestli nááhodou telefon zazvoní se nám s Honzíkem moc nelíbilo, tak jsme ty soboty pak úplně zrušili. Pořád by to ještě celkem šlo.. Hůř bylo když šéf začal mluvit o tom, že do kavárny nasazuje člověka, který převezme její chod (a on už jí bude monitorovat jen zvenčí) a že ten nový manager si pravděpodobně dosadí nějakou svou slečnu na nedělní šichtu. Aaaaha!! A co to znamená pro mě mi jaksi nedovedl říct.. Protože o plánech managera prý moc nevěděl a nemohl mu přece jakkoli radit co se týče zaměstnanců..!! Klidný dojezd do cíle v ohrožení... Začala se tedy hledat nová práce a úspěch se dostavil brzy. Honzík mi našel na internetu inzerát na servírku pro večery, já do té restaurace ten samý den zašla a už byla zkušební šichta na další den.. Jedná se o podnik jménem Tony's Lord Nelson, je to od nás deset minut pěšky, zvenčí to vypadá jako putika, ale vevnitř je to tradiční stará restaurace. Jedná se o asi 4 večery v týdnu od 6 do půl 11, mezinárodní kolektiv, ostatní holky hodně přátelské, dobrý systém. Hodně mě na tom přitahuje možnost obsluhovat své vlastní stoly, což přináší zajímavý kontakt se zákazníky a taky příjemné peníze navíc - díška.

Honzík se zdá už také zakolejil. V Harbourside mu dávají málo hodin a navíc ho stále nechávají běhat po stanovištích. Ne moc často se stane, že ho pošlou na tzv. bread station, kde je hlavní náplní příprava kafíček, z čehož není tak otrávenej jako z pobíhání. Kvůli nepravidelnosti šicht v Harbourside (jednou odpoledne, jednou večer, jindy obojí anebo nic) se stalo hledání druhé práce o poznání složitější, ale nakonec se podařilo.. Nejen že poslal životopis jako odpověď na internetový inzerát (jako všichni ostatní), ale ještě se to snažil pojistit osobní návštěvou. A vyplatilo se. A tak má Honzík další part-time v restauraci jménem Portside. Hurá.. Tamější systém mu už konečně umožňuje kontakt se zákazníky a navíc mu začali dávat i vcelku mnoho hodin. A synchronizace obou prací je jednoduchá (až neuvěřitelná..) - když dostane rozpis šicht v Portside, donese ho do Harbourside a tam se mu časově přizpůsobují. (H: A jakmile dostanu rozpis šichet v Harbourside, přinesu ho do Portside, a tam se mi taky přizpůsobí. Šichty v Harbourside jsou totiž od středy do úterý, a v Portside od pondělí do neděle..). Tak jim tento týden řekl, že si ho moc neužijou... Dobře jim tak..

A tak jsme si otevřeli tu malou hezkou českou lahvičku tuzemáčku.. Ostatně byla určena právě pro takovou příležitost.. (H: Skoro nám u toho ukápla slza blahem..)

A když už Vám povídám o slavení, musím zmínit, jak jsme si tu pohodově oslavili Honzovy narozeniny..(H: Vedle dortu, viz níže, jsem ještě dostal výborný stativ na foťák a dvě termotrika, která se na podzimní cestování Zélandem budou více než hodit! Děkuju!:-)) Vyřkl přání, že bychom si mohli udělat sushi, potřebné suroviny už jsme dopředu nakoupili, sushi se nám povedlo a my se měli hezky..(H: K sushi jsme si také otevřeli výborné NZ víno Pinot Noire z místní oblasti Marlborough)  Pár fotek zde..

Pěkně popořadě.. Nejdříve proces výroby..(H: Na obrázcích je výroba kuřecího sushi s avokádem, ještě jsme si však udělali ze syrového lososa a okurky. Není to tak náročné vyrobit a je to docela dobrota..)

Honzík vypadá spokojeně.. Dostal sladkost.. (H: Naprosto výborný čokoládový dort. V pozadí můžete vedle ručníku vidět také nástěnku s fotkami.)

A takové jsme si udělali příjemné posezení..

Tímto se loučíme, v následujících týdnech se toho snad, především co se práce týče, moc nestane.. Rádi bychom začali pořádně šetřit. Už máme koupenou letenku zpět do Čech (tentokrát nepoletíme s Korejcema ale Malajcema a BritishAirways), přílet do Ruzyně 2/6 kolem 14. hodiny..Tak kdo by si to nechtěl nechat ujít, rádi Vás uvítáme již na letišti..:-)
Čekáme také na zprávy od Vás, těšíme se na Vaše příběhy a zážitky..