Honzík se ostříhat nenechal. I přesto se statečně vypravil do Devonportu na zkušební den do jedné lepší restaurace. Naděje na úspěch se o něco zvýšila, když si ho tam pozvali i na následující den. (H: Takže po sobotní zkušební šichtě jsem byl pozván ještě v neděli a pondělí - na šichty normální). Snad trošku to kazil jen fakt, že si v té době ještě nepromluvil s Nejvyšším, který mu výše zmíněnou podmínku kladl. Ten den jsem se vydala s ním, abych konečně ochutnala na vlastní tělo slanost oceánu a užila si mimoměstské prostředí. Trošku pršelo a byla zima, ale prázdná pláž jen pro mě - musela jsem.. S Honzíkem jsme se za pár hodin sešli, s úsměvem na tváři a s jeho slovama, že s šéfem právě mluvil a podmínka stále trvá - buď půjdou vlasy nakrátko a práci má nebo se neostříhá a.. nic.. (H: Už jen z takové setrvačnosti jsem se přece jen do Devonportu vypadal ještě v úterý, abych zkusil šéfa přesvědčit o tom, že dlouhé vlasy mají i dívky číšnice, a že zákazníci na to nemusí být až tak hákliví, jak si on představuje. Asi po půl hodině čekání se šéf objevil. Když jsem ho požádal o 2 minuty hovoru, řekl, že zrovna nepracuje, a já si mám promluvit s mým školitelem. Poděkoval jsem mu a tímto se celá záležitost uzavřela..Školiteli Bernhardovi jsem jen předal číslo účtu, spočítali jsme odpracované hodiny, poděkoval jsem mu za snahu a já se ocitl bez práce).
Jak už bylo řečeno, já měla dvě zkušební šichty v japonské restauraci, po kterých se ozvali znovu. Místo je to pěkné, ale skoro nikdo tam nechodí.. Nebo takhle.. Každý den se smutně ptají, jaktože je to dnes tak klidné, že prý to dříve bývalo hodně plné.. Kuchař na to má hned několik řešení - je teplo a lidé mají stáhnutý žaludek nebo jsou prázdniny a lidé nejsou ve městě nebo jsou prázdniny a lidé nemají peníze nebo prší atd. atd. Nicméně manazerka restaurace mi naznačila, že se o šichty budu dělit ještě s jednou slečnou a že mi dá týdně víc hodin, když se naučím dělat sushi. Začala jsem se tedy učit sushi, ale dohromady to stejně nedá více jak dvacet hodin za týden..
Honzík tedy začal znovu rozdávat životopisy, v naprosté většině do míst, kde jeden z nás už na začátku byl.. Prý si ho i někde pamatovali - nic povzbudivého. Naštěstí se brzy ozvali z restaurace jménem Harbourside a zkušební šichta byla naplánována. Zase bílá košile, černé kalhoty, o vlasech ani zmínka.. Pochodil a kontrakt už je připravený v kanceláři :-). Jeho úloha je prý pobíhat mezi několika sektory, na které je restaurace rozdělená, dělat myší práci. Má tak minimální komunikaci se zákazníky. Snad tam brzy všichni uvidí, jaký je talent je a jaký potenciál se v něm skrývá a posunou ho někam o kousek výše :) (H: Děkuji Andrejko, práce je naprostá šílenost - Odnes tác s jídlem do sektoru 2, stůl 5. Přijdu k sektoru 2, číšníkům řeknu, že je to pro stůl 5 a jdu pro další tác. Ne nadarmo se pozice jmenuje Runner - Běžec..Po cestě můžu sebrat špinavé talíře umístěné v malých kontejnerech, nebo špinavé ubrousky..Asi největší seberealizace nastává při leštění příborů a následného rozmísťování po stanovištích. Ale - je to práce :-) ).
Právě předevčírem se mi ozvali ještě z jednoho pizza shopu. Že mé číslo mají od jiné restaurace a jestli se nechci přijít podívat, popřípadě si zajít zapracovat na hodinku a že uvidíme, jak si budeme navzájem vyhovovat.. Hodinová šichta proběhla příjemně. U rozebírání detailů to vypadalo, že s nějakými pracovními smlouvami a placením pojištění si nedělá moc velkou hlavu, ale říkal, že mi to může platit když budu chtít.. Tak jsem mu napsala na lístek, které dny mám volné a během několika příštích dnů se má ozvat. (H: Tady Ti zase moc fandím já, podle informací mých kolegů je tady celá řada lidi, kteří pracují načerno, beze smlouvy a nikomu to vlastně ani moc nevadí..Hlavně, že smlouva s Kyotem je cestě).
Zdá se tedy, že jsme se chytli. Teď jen získat kontrakty, jinak bychom si museli prodloužit cestovní pojištění, které máme zařízené z Čech do konce ledna. V dalším příspěvku Vás seznámíme s naším sobotním výletem na ostrov Rangitoto - a můžete se těšit i na několik fotek..:-) Zdravíme naše čtenáře do všech koutů světa!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ahoj Bambuláčci,
OdpovědětVymazattak jsem se zase po čase dostal k vašemu blogu. Stále zápasím s firemním firewallem, což je název pro program, který na základě nějakých více či méně pochybných klíčových slov rozhoduje o tom, která mailová adresa je závadná a která ne. Takže v práci nemám šanci. A tak sedím v obýváku, běží tady 245. díl seriálu Ordinace v rúžové zahradě ale mám radost, že jsem si zase přečetl vaše "novinky". Úvozovky používám proto, že ty novinky jsou už trochu zastaralé... Doufáme, že už oba pracujetre na plný úvazek. Před chvílí mi mamka přečetla Honzíkovu sms o tom ,že jste si koupili na trhu čerstvé ústřice a rybu a teď si je užíváte. Já jsem vlastně nejspíš čerstvé ústřice v životě nejedl... Je to úžasné, že máte možnost si je koupit, navíc na NZ. To samo o sobě je památeční událost hodná zapamatování. My jsme včera byli v Praze na koncertě Australian Pink Floyd. Dobrý. Domů jsme přijeli po půlnoci a tak se dneska po celém dni v práci těěšíme, že si půjdeme dříve lehnout.
Trápí nás jedna zdánlivě banální příhoda - klapkou k nám leze sousedovic kocour, který našim kocourům sežere jídlo a navíc je zřejmě vystraší... Dokonce i paní sousedka si všimla, že ten jejich kocour velmi pěkně přibírá, jak mu to jde k duhu ...A nemůžeme ho chytit, je chytrý a silný, klapku jednoduše směrem ven silou vyrazí. Takže máme doobrou "zábavu".
V sobotu jsme byli na běžkách. Sice na planinách foukal vítr,ale jinak svítilo sluníčko a bylo tam krásně. Až bych řekl idylicky. Byl s námi i Petr.
Těšíme se, až se zase uslyšíme.
Přejeme vám, ať se vám daří a ať si plníte přání. Mějte se moc hezky a dobrou chuť k těm krevetám.
Ahojky, J+I